Heikki - část druhá
"Velká cena Španělska byla dosud nejlepším závodem v mé krátké kariéře ve Formuli 1 - a pro Renault nejkonkurenceschopnější v letošní sezoně.
Takže je správný čas na to, abych vás nechal nahlédnout do toho, co jezdec prožívá během závodu."
Příprava
"Tři hodiny před startem závodu si dám oběd, obvykle kolem 11. hodiny, a od té chvíle už si dám jen doušek nápoje, který mi namíchá můj trenér. Nikdy se neptám, co v tom je, liší se to závod od závodu podle požadavků, ale vždy je tam směs určitých věcí - sacharidy, soli, draslík, a podobně.
Když už se blíží závod, začnu s drobným tréninkem. Děláme rozcvičku krku a horní části těla a nějaké to protažení.
15 minut před musím vyjet z garáže, obléknout závodní kombinézu a s inženýry máme chvilku na plán pro závod.
Ve 13:30, půl hodiny před startem závodu, se otevírá pit lane. Na konci boxové uličky si vyzkoušíme cvičný start a potom už směřujeme na startovní rošt. Pokud nejsem v Top 10, můžeme natankovat více paliva a vylepšit tak naši strategii, a mohu odjet pár kol, abych se sžil s vozem.
Ale v Barceloně jsem se kvalifikoval na osmém místě, a když jste v Top 10, nesmíte dotankovat, takže jsem co nejpomaleji objel celé kolo a doplul tak až na svou startovní pozici, protože jsme chtěli ušetřit co nejvíce paliva, abychom byli v závodě v co nejlepší pozici.
Znovu vystoupím z vozu a vracím se zpět do motorhomu, abych se ještě naposledy trochu zchladil. Tady ještě o závodě opravdu nepřemýšlím, ale už se pomalu dostávám do závodního režimu."
Start
"10 - 15 minut před startem závodu si nasadím helmu, nasednu do vozu a už jen čekám, až čas vyprší. Zatím trochu přemýšlím o startu a jen tak si zkouším tvořit různé scénáře toho, co by se tak mohlo stát.
Nemůžete to nijak naplánovat, musíte mít čistou hlavu, protože všechno se může seběhnout hodně rychle, ale můžete přemýšlet o tom, které vozy byste mohli předjet nebo které vozy za vámi by mohly mít velmi dobrý start, a připravit vás tak o pozici.
Během zahřívacího kola vždy provedeme cvičný start. Můj inženýr v boxech sleduje monitor a pokud vše proběhne dobře, řekne mi, abych zůstal u stejného nastavení a pokud ne, pokud kola prokluzují až příliš, nebo se otáčky moc snižují, řekne mi, co změnit.
Zahřívám pneumatiky a ve druhé části zahřívacího kola také brzdy, abych je dostal do správné teploty, a potom už jen zastavím na startovním roštu a čekám na světla.
Pět světel se objevuje jedno po druhém a když zmizí, startujeme. Když se rozsvítí první dvojice světel, zvolím řazení a přepnu otáčky na správnou úroveň. To už svítí tři nebo čtyři světla a já už jen čekám.
Vůbec nejsem nervózní, no dobrá, možná trochu ano. Ale to je normální. Nikdy nepanikařím. Vždy mám vše pod kontrolou. Nespěchám.
Když světla zmizí, ještě necítím pravý adrenalin. Jen se snažím reagovat na to, co se děje přede mnou a pokud vidím mezeru, snažím se tam najet a získat nějaké pozice. Pokud tam nastanou nějaké potíže, snažím se jim vyhnout. I když dojde k mírnému kontaktu, nejste nervózní. Za vaši kariéru se to stane tolikrát, že už jste na to zvyklí.
Později si můžete myslet: "OK, bylo to hodně těsné." Ale v té chvíli, když je na trati někdo hodně blízko vás, snažíte se mu vyhnout, a pokud se vám to podaří, jen se tak trochu pousmějete, protože jste získali jedno místo."
Závod
"Poté, co projedete první zatáčkou, dostanete se do rytmu. Pokud je někdo za vámi, snažíte se bránit a ujistit se, že vás nikdo nepředjede. A pokud máte někoho před sebou, snažíte se ho předjet a nebo ho donutit k chybě.
Samotné řízení a udržování vozu na trati, to vše už jde samo, automaticky, alespoň u mě. Nepřemýšlím o tom, kde zabrzdit nebo tak. Myslím na to, kde je onen vůz pomalejší než já, a kde je to nejlepší místo k předjetí. Někdy dostanete informaci od svých inženýrů, kteří vás žádají, abyste někoho zkusili předjet a nebo nedovolit klukům za vámi, aby vás předjeli.
Moc toho nenamluvíme, ale pár kol před pit stopem se mě ptají, jak se vůz chová. Snaží se se mnou komunikovat na rovinkách, ale i když je to v zatáčky, dokonce velmi rychlé, není to žádný problém, i když jedu na limitu. Není to vůbec žádné rozptýlení.
Já je mohu slyšet, ať už jsem kdekoli na okruhu, ale motor je dost hlasitý, takže mě nemohou slyšet, dokud se nesníží otáčky. Musím tedy počkat na nějakou pomalou zatáčku, abych jim mohl říct, jestli chci během zastávky v boxech na voze provést nějaké změny, pokud vůz nefunguje, tak jak má.
Někdy přijdou také s nějakou špatnou zprávou. V neděli, po mém prvním pit stopu, mi sdělili: "OK, you're target minus 10 laps." To znamená, že jsem musel svou další zastávku absolvovat o 10 kol dříve, než bylo plánováno - protože jsme měli problém s tankováním.
Tento problém mě tak trochu oddělil od ostatních. Jel jsem s menším množstvím paliva, takže vůz byl rychlý a rychle jsem tak dojel Red Bull Davida Coultharda. Jednou jsem byl hodně blízko, ale na předjetí jsem neměl dostatečnou rychlost na rovince. Musel jsem tedy čekat, až mě znovu zavolají do boxů a doufal jsem, že udělá chybu.
Začnete přemýšlet o pit stopu, ujišťujete se, že se vám povede vjezd do boxové uličky a doufáte, že by se vám mohlo podařit ho předjet v boxech. V boxech platí rychlostní limit, a když se přiblítíte k místu, kde začíná, musíte zabrzdit jak nejpozději to jen půjde, ale stále musíte mít jistotu, že jedete těsně pod limitem - ale ne moc. Následně na volantu zmáčknete tlačítko pro limit a okamžitě se vracíte na uvedenou rychlost.
I když není závod příliš rušný, nikdy se nenajde chvilka, abych myslel na něco jiného. Každodenní život z hlavy vypustím. Maximálně se soustředím na závod. Je důležité, aby se vaše myšlenky nezačaly někde potulovat. Jsem si jistý, že pokud by se vám to stalo, ztratíte spoutu času na kolo."
Fyzická stránka
"Španělsko nebylo nijak zvlášť těžkým závodem, ale některé jsou, jako například Malajsie.
Je tam takové horko a vlhko, je to nepříjemné po celou dobu. Do očí vám stéká pot, na rovinkách někdy musíte otevřít hledí, nebo si alespoň rukou trochu otřít oči pod helmou. Začínáte být dost unavení. Začínáte ztrácet sílu a vaše koncentrace je na absolutním limitu. Ale je důležité tohle vše hodit za hlavu a vnímat hlouběji a hlouběji. I tak mám vždy vše pod kontrolou, i když někdy to stojí spoustu úsilí.
Během závodu není čas na nějakou pauzu. Ale po celou dobu jsem ve voze přiměřeně uvolněný. I když se hodně snažím, mé prsty na volantu nejsou tak pevné, všechny smysly jsou ale stále natolik hbité, aby zareagovaly právě včas. Nemůžete být tak napjatý hodinu a půl."
Po závodě
"Na konci závodu jsem někdy mnohem šťastnější než ostatní, co se týká výsledků. Po projetí cílem přemýšlím, co bylo v závodě dobré, co špatné, kde jsem udělal chybu. Musím jet opravdu hodně pomalu, aby mi vydrželo palivo, protože na konci závodu je vůz zvážen, a většinou jezdíme těsně na minimum váhy.
Přes týmové rádio prohodíme pár slov s inženýry, kteří mi sdělí výsledky závodu. Tým už mě slyší čistě, takže všem mohu poděkovat za odvedenou práci. Jsem rád, když mohu na konci závodu zase vystoupit z vozu, duševně jste velmi unaveni, i když ve Španělsku bych mohl po fyzické stránce odjet klidně další závod, kdybych musel. Dokonce jsem ve voze neměl žádné lahve s nápoji, protože je to přeci jen nějaká váha. Spočítali jsme, že když to tak uděláme, ušetříme tak po celou závodní distanci až 4 sekundy, takže jsem se rozhodl se s tím neobtěžovat.
Ale někde jako třeba v Malajsii, bych spíše víc jak čtyři sekundy ztratil, kdybych nemohl pít. Fyzicky bych to nemohl vydržet, protože bych ztratil příliš mnoho vody, a pokud ztratíte tolik vody, nezáleží na tom, jak dobře jste na tom fyzicky, vaše tělo to prostě nezvládá.
Poté jsem úředníky zvážen. V neděli jsem ztratil jen půl kila, kdežto v závodech jako je Malajsie, to mohou být klidně tři. Potom přijde na řadu můj fyzioterapeut se svým nápojem, a dále jsou tu ještě nějaká média, kterým musíte něco říci.
Někdy si dám sprchu, někdy ne, v neděli jsem tak neučinil, protože jsem nebyl tolik spocený. Následně musíme provést pozávodní hlášení s inženýry, což může trvat až hodinu.
I když to byl špatný víkend, obešel jsem celý tým, abych všem poděkoval, dokonce i lidem z marketingu, abych je zkusil motivovat k pokračování v tvrdé práci. Pak přijde návrat do hotelu nebo na letiště, a další den jsem znovu připraven vyjet.
V neděli jsem měl po závodě dobrý pocit, cítil jsem, že jsem udělal, co bylo v mých silách. Každé kolo jsem odjel na 100 % a když se vám tohle podaří, musíte být prostě šťastní, i když víte, že výsledek mohl být lepší.
Skončili jsme jen sedmí, ale bez onoho problému při zastávce v boxech bych docela pohodlně dojel na pátém místě, a nebyl bych tak daleko od vozu BMW Roberta Kubicy.
Je to velký krok kupředu, ale také trochu překvapení, protože ve Španělsku je výkonnost vozu opravdu důležitá, jinak tu prožíváte docela dost náročný víkend.
Ale s vozem jsem byl spokojen, a závod byl téměř takový, jaký by měl být. Ale naším cílem stále zůstává dostat se zpět na čelo, kam Renault patří."
Heikki Kovalainen (15. 5. 2007)