30 let ve Formuli 1
Tým Renaultu po španělské GP rozhodně důvody ke kdovíjakému jásání nemá, nicméně důvod pro oslavy ano. Letos je to totiž 30 let, co největší francouzská automobilka své četné sportovní iniciativy rozšířila a poprvé vstoupila také na jejich samotný vrchol - do formule 1. Navíc s pohonem, který F1 od poloviny padesátých let prakticky neznala: s přeplňovaným motorem. Dnem D se sice pro Renault stal v tomto směru 16. červenec 1977, kdy se žlutý monopost za všeobecné pozornosti představil v britské GP, jenže celá operace příchodu do formule 1 začala daleko dřív. V únoru 1975.
Právě tehdy si totiž společnost ELF objednala pro prototypy Alpine Renault dva přeplňované jedenapůllitrové vidlicové šestiválceu u firmy Renault-Gordini. V listopadu téhož roku byly pohonné jednotky připraveny a 18. 11. s nimi prototypy v Le Castellet absolvovaly první testovací kilometry. A pak Bernard Dudot prosadil již dříve zvažovanou myšlenku: totiž, že by pro Renault bylo naprosto stylové, přijít do závodní automobilové high-society s revolučním pohonem. A události dostaly spád, ačkoliv u Renaultu na podobný projekt chyběly peníze a ELF na něj přispěl jen půl milionem franků...
První den následujícího roku byl sportovním šéfem Renaultu jmenován někdejší závodník Gérard Larrousse a už 23. března se na testovací dráze Michelinu v Clermont Ferrand v tajnosti objevil jakýsi "laboratorní prototyp" možného monopostu F1 značky Renault. V září 1976 založili ve Viry-Chatillon, kde měla značka s kosočtvercem ve znaku své sportovní centrum a kde se dodnes osmiválce GP vyrábí, oddělení F1. Čtvrt roku nato pak byl monopost poprvé také odtajněn, takže začátkem roku 1977 už nebylo o příchodu Renaultu do formule 1 sebemenších pochyb.
V květnu byl monopost s typovým označením RS 01 konečně představen veřejnosti a poprvé i testován a při červencové britské GP – po 2 600 privátních testovacích kilometrech – jej Jean-Pierre Jabouille přivedl k premiéře. Nebyla kdovíjak slavná a nezněly při ní žádné fanfáry (v kvalifikaci byl Jabouille 21., v závodě pro poruchu turba odstoupil už v 17. kole), nicméně pro formuli 1 znamenala docela zásadní změnu: aniž si to tehdy někdo uvědomoval, vstoupilo totiž do GP hry turbo, které později poslalo na řadu let atmosferické motory (s polovičním výkonem) doslova k ledu. Cesta k tomu ovšem ještě nějakou tu dobu musela počkat, protože projekt Renaultu nijak nepřesvědčoval: v sezoně 1977 žlutý vůz nejenže nedokončil žádný závod, ale nedojel ani v tom úvodním sezony následující. Teprve v Monaku 1978 jej mohli diváci vidět v cíli (desátý), ale z GP USA Jabouille přivezl první bod. Obrat přinesla sezona 1979 a pak už to šlo docela rychle: Jabouille získal v jihoafrické GP 1979 první pole position a v tomhle závodě strávil za volantem Renaultu i první kolo ve vedení závodu. V GP Francie téhož roku se poprvé oba Renaulty postavily do první startovní řady (Jabouille a Arnoux) a zásluhou Arnouxe si Renault navíc na své konto připsal i své první nejrychlejší kolo. Tenhle závod ovšem Renaultu přinesl i očekávané první vítězství (Jabouille), tzv. hattrick (výhra, pole position i nejrychlejší kolo) a také premiérové pódium pro oba vozy. První závod F1, v němž Renault nepustil jiný z vozů ani na centimetr do vedení, si zásluhou Prosta francouzská automobilka připsala v domácí GP 1981, první double přišel v domácí GP o rok později (Arnoux, Prost), zatímco na první titul musel Renault čekat až do roku 2005, kdy jej získal Fernando Alonso. A v tomto roce se Španěl spolu s Giancarlem Fisichellou postaral i o první výhru v Poháru konstruktérů.
Za těch 30 let, co Renault vstoupil do F1, už Seinou samozřejmě proteklo vody až běda. A tým, který měl v letech 1986 až 2001 v F1 dlouhodobou absenci (v té době jen dodával různým týmům pohonné jednotky), má dnes v F1 jednu z nejpozoruhodnějších bilancí: 214 GP závodů, 33 výher (jako výrobce motorů má těch výher ale 113), 50 pole position, 27 nejrychlejších kol a 936 mistrovských bodů. A k tomu samozřejmě i dva tituly mistra světa a dvě výhry v Poháru konstruktérů.
Dodnes v továrních vozech týmu jezdilo 15 jezdců osmi národností, z nichž ovšem Allan McNish - jako třetí jezdec v sezoně 2003 - žádný závod neodjel. Nejvíc jich tedy v dresu Renaultu absolvoval Fernando Alonso (70) a nejméně Francouzi Hesnault a Streiff (po jednom). Výhry však pro Renault přinesla pouze sextet Alonso (15), Prost (9), Arnoux (4), Jabouille, Fisichella (po dvou) a Trulli (jednu). Žhavou otázkou ovšem je, kdy a kdo přidá výhru s pořadovým číslem 34...
Zdroj: F1 Sports